Prostup tepla okny a izolačními skly – zkušební a výpočtové metody a poznatky z laboratorní praxe

18. 10. 2008, Nizar Al-Hajjar

Hlavní části oken a dveří, které se podílejí na stanovení celkové tepelné hodnoty, jsou: rám, křídlo, zasklívací profil, izolační sklo (IS), případně i neprůsvitná výplň a okraj IS, případně i okraj neprůsvitné výplně. Další komponenty obsažené v otvorových výplních (OV), které mohou ovlivňovat tepelnou hodnotu, jsou specifikace distančního rámečku použitého v IS; emisivita pokovené vrstvy skla; druh plynu a stupeň plnění plynu v mezeře mezi skly a velikost této mezery; počet, vlastnost a umístění těsnění; počet a velikost ventilačních a odtokových otvorů v křídle a rámu.

Vedle velikosti ploch jednotlivých částí oken má velký vliv na tepelnou hodnotu poloha průsvitné části okna vzhledem k směru tepelného toku (svislá, vodorovná směrem tepelného toku nahoru nebo dolu a šikmá poloha směrem tepelného toku zevnitř ven a naopak).

Pro jednotné vyjádření a stanovení tepelných hodnot dílčích částí nebo celkové konstrukce OV je třeba v zemích Evropské unie vycházet a postupovat podle specifikovaných norem. Přijaté evropské normy, které stanoví součinitele prostupu tepla OV, IS a rámů OV se dělí na zkušební a výpočtové. Z praxe vyplývá, že lze kombinovat obě metody současně, např. dosazením naměřené hodnoty součinitele prostupu tepla rámu U_f do výpočtového vztahu pro stanovení hodnoty U_w celého okna a naopak. Ryze výpočtové metody někdy vykazují nepříznivé hodnoty U, např. v případě stanovení hodnot U_f a U_w oken z dřevěných profilů, které však ve skutečnosti bývají daleko nižší než ty výpočtové – viz dále.

Obr. 1: Způsob osazení okna v dělicí stěně a rozložení jednotlivých tepelných toků v celém otvoru použité teplé skříně: 1) zkušební vzorek tvoří okenní rám, křídlo, zasklívací profil a izolační sklo; 2) vhodná lepicí páska k dokonalému přelepení styků mezi dělicí stěnou a zkušebním vzorkem na obou stranách; 3) dělicí stěna o λ ≤ 0,04 W/(mK); 4) teplá strana; 5) studená strana

Stanovení celkové hodnoty U_w zkušební metodou dle ČSN EN ISO 12567-1: Tepelné chování oken, dveří – Stanovení součinitele prostupu tepla metodou teplé skříně – Část 1: Celková konstrukce oken a dveří (ISO 12567-1:2000)

Metoda je navržena jak pro normalizované zkoušky, tak i pro specifické zkoušky výrobků s ohledem na účel jejich použití. Metoda nezohledňuje okrajové vlivy vnějšího obvodu vzorku, přenos tepla slunečního záření vzorkem a vlivy průvzdušnosti vzorku a dále neplatí pro střešní okna, pro která platí samostatná norma ČSN EN ISO 12567-2.

Měření se provádí na vzorcích okna nebo dveří osazených ve svislé poloze v otvoru dělicí stěny (viz obr. 1) a s použitím teplé skříně. Dělicí stěna o minimální tloušťce 100 mm a tloušťce větší než tloušťka zkušebního vzorku představuje ideální stěnu z tepelněizolačního materiálu o vysokém tepelném odporu a odděluje teplou skříň od studené skříně. Měření se provádí za ustáleného tepelného a teplotního stavu při stejných podmínkách, odpovídajících těm, které se provádějí při kalibračních zkouškách při střední teplotě vzduchu přibližně 10 °C a rozdílu teplot vzduchu Δθ_c ≈ (20 ±2) K, nebo podle národních norem. Celkový dodaný výkon teplé skříně Φ_in[W], tj. celkový tepelný tok otvorem teplé skříně, se dělí na tepelný tok dělicí stěnou Φ_sur, zkušebním vzorkem Φ_sp a tepelný tok okrajů (styků) Φ_edge mezi zkušebním vzorkem a dělicí stěnou, který se stanovuje samostatně pomocí lineárního činitele prostupu tepla ψ_edge okrajovou částí mezi dělicí stěnou a vzorkem ve W/(m.K).

Tepelný tok okrajů se stanoví ze vztahu:

Φ_edge = L _edge ψ_edge Δθ_c                                           (1),

kde:

L_edgeje obvodová délka mezi dělicí stěnou a vzorkem [m];

Δθ_c je rozdíl teplot vzduchu mezi teplou a studenou stranou [K].

Poznámka: Protože se v praxi vyskytují různé tloušťky w rámu zkušebního vzorku okna nebo dveří a také různé tloušťky dělicích stěn, jsou stanoveny a zpracovány různé hodnoty ψ_edge pro určení tepelného toku okrajovou částí. Zpracované hodnoty jsou uvedeny v tabulce B.2 přílohy B normy.

Tepelný tok dělicí stěnou se určí ze vztahu:

                A_sur Δθ_{s, sur}

Φ_sur = ––––––––––––                                             (2),

                         R _sur

kde:

A_sur je návrhová plocha dělicí stěny [m²];

R_sur je tepelný odpor dělicí stěny [m².K/W], který se předem stanovuje měřením na deskovém přístroji metodou uvedenou v ISO 8302 v závislosti na střední teplotě stěny;

Δθ_{s, sur} je rozdíl průměrných povrchových teplot na obou stranách dělicí stěny [K].

Tepelný tok zkušebním vzorkem se vypočítá ze vztahu:

Φ_sp = Φ_in – Φ_sur – Φ_edge                                           (3).

Naměřený součinitel prostupu tepla zkušebního vzorku U_m se stanoví ze vtahu:

                    Φ_sp

U_m = ––––––––––                                                   (4),

                  Δθ_n A_sp

kde:

Δθ_n je rozdíl teplot okolního prostředí na každé straně zkoušeného systému.

A_sp je návrhová plocha zkušebního vzorku [m²];

Normalizovaný neboli standardizovaný součinitel prostupu tepla U_st, který je výstupní hodnotou celého měření, se stanoví ze vztahu:

U_st = [ U_m^–1 – R_{s, t} + R _{(s, t)} _st] ^–1                        (5),

kde:

R_{s, t} je součet odporů při přestupu tepla na vnitřní a vnější straně vzorku během měření [m².K/W], odpovídající naměřenému součiniteli prostupu tepla U_m;

R _{(s, t)} je standardizovaná (normalizovaná) hodnota součtu odporů při přestupu tepla na vnitřní a vnější straně vzorku a činí 0,17 m2 K/W.

Obr. 2: Způsob osazení v otvoru dělicí stěny – varianta celých rámů okna: 1) výplňový prvek z izolačního materiálu; 2) lepicí páska; 3) dělicí stěna; 4) teplá strana; 5 studená strana

Stanovení celkové hodnoty U_w výpočtovou metodou dle ČSN EN ISO 10077-1: Tepelné chování oken, dveří a okenic – Výpočet součinitele prostupu tepla – Část 1: Všeobecně (ISO 10077-1:2006)

Výpočet je založen na čtyřech prvcích, které tvoří celkový součinitel prostupu tepla U_w:

● součinitel prostupu tepla průsvitné výplně pro prvky obsahující zasklení, vypočítaný podle postupu v ČSN EN 673 ve smyslu harmonizované normy izolačních skel ČSN EN 1279-5 s dosazováním skutečné hodnoty koncentrace plynu zjištěné při posouzení systému IS, nebo změřený podle ČSN EN 674 nebo ČSN EN 675;

● součinitel prostupu tepla neprůsvitných výplní pro prvky obsahující neprůsvitné výplně, vypočítaný podle ČSN EN ISO 6946 a/nebo ČSN EN ISO 10211 (všechny části) nebo změřený podle ISO 8301 nebo ISO 8302 event. ČSN EN 12667;

● součinitel prostupu tepla rámu, vypočítaný použitím ČSN EN ISO 10077-2 nebo změřený podle ČSN EN 12412-2, nebo převzatý z přílohy D normy ČSN EN ISO 10077;

● lineární činitel prostupu tepla styku rámu/zasklení, vypočítaný podle ČSN EN ISO 10077-2 nebo převzatý z přílohy E této části ISO 10077.

Součinitel prostupu tepla střešních oken a ostatních přečnívajících oken se může počítat podle této metodiky, za předpokladu, že se součinitel prostupu tepla profilů rámů stanovuje pomocí měření nebo výpočtu metodou teplotní sítě.

Součinitel prostupu tepla otvorové výplně se dle této výpočtové metody stanoví obecně ze vztahu:

                ΣA_g U_g + ΣA_p U_p +ΣA _fU_f + Σ l_gψ _g + Σl_p ψ_p

U_w = ––––––––––––––––––––––––––––––––––––   (6),

                                     ΣA_g + ΣA_p + ΣA_f

kde:

U_g( U_p) je součinitel prostupu tepla zasklení (neprůsvitné výplně);

U_f je součinitel prostupu tepla rámu a křídla;

ψ_g( ψ_p) je lineární činitel prostupu tepla způsobený kombinovanými tepelnými vlivy zasklení, distančního rámečku a rámu;

A_g( A_p) je plocha zasklené části (neprůsvitné výplně);

A_f je celková plocha rámů;

l_g( l_p) je celkový viditelný obvod zasklení (neprůsvitné výplně).

V případě nepoužití neprůsvitné výplně v OV odpadají členy s dolním indexem _p.

Poznámka: Tato výpočtová norma uvádí hodnoty součinitele prostupu tepla plastových rámů s výztužemi U_f = 2,2 W/(m².K) pro dvoukomorové rámy a U_f = 2,0 W/(m².K) pro tříkomorové; dále hodnoty součinitele prostupu tepla dřevěných rámů (profilů z měkkého dřeva o objemové hmotnosti 500 kg/m³) U_f = 1,78 W/(m².K) pro tloušťku rámu 68 mm a U_f = 1,68 W/(m².K) pro tloušťku rámu 78 mm. Z laboratorní praxe se ukazuje, že se tyto hodnoty u tříkomorových plastových profilů pohybují od 1,55 do 1,70 W/(m².K), u čtyřkomorových plastových profilů od 1,35 do 1,55 W/(m².K) a u pětikomorových plastových profilů od 1,20 do 1,40 W/(m².K). U pětikomorových a šestikomorových plastových profilů s tloušťkou ≥ 75 mm se dosáhne U_f = 1,10 až 1,23 W/(m².K). Tyto výsledky byly potvrzeny na základě zkoušení tepelné vodivosti řad desek zhotovených z okenních profilů deskovou metodou. Hodnoty tepelné vodivosti těchto profilů se pohybovaly od = 1,23 až 1,30 W/(m².K) a pro dřevěné profily IV-78 mm: U = 1,10 W/(m².K). Výsledky laboratorního ověření pro dřevěné tzv. EURO-profily IV-68 mm: Uλ = 0,095 do 0,105 W/(m.K) při hmotnostní vlhkosti materiálu u_m = 9 až 12 %. Hodnoty tepelné vodivosti vrstvené desky ze dřeva závisí především na uspořádání vláken a letokruhů vzhledem k směru tepelného toku. Při směru vláken a letokruhů kolmém na tepelný tok se dosahují nejnižší hodnoty tepelné vodivosti.

Pro λ = 0,11 W/(m.K ) desky platí:

● tloušťka desky [mm]:

40               50          60        70;

● vnitřní povrchová teplota [°C]:

12,2            13,5      14,5     15,2;

● součinitel prostupu tepla [W/(m².K)]:

1,87            1,60      1,40     1,24.

Obr. 3: Způsob osazení v otvoru dělicí stěny – varianta sestavení rámu a křídla okna: 1) lepicí páska; 2) výplňový prvek z izolačního materiálu; 3) návrhová plocha At rámu a výplňového prvku; 4) teplá strana; 5) studená strana

Stanovení hodnoty U_f zkušební metodou dle ČSN EN 12412-2: Tepelné chování oken, dveří a okenic – Stanovení součinitele prostupu tepla metodou teplé skříně – Část 2: Rámy

Metoda stanovuje součinitel prostupu tepla rámových a křídlových částí oken a dveří, včetně sloupků a poutců. Metoda zahrnuje vliv tepelných mostů okenních a dveřních komponentů (kliky, závěsy, uzávěry atd.). Tato metoda uvažuje celou rozvinutou plochu rámu nebo křídla, ale nezahrnuje vliv tepelného mostu v místě distančního profilu. Nezohledňuje rovněž vlivy okrajů způsobené vnějším obvodem zkušebního vzorku. Dále metoda nezohledňuje přenos tepla sáláním a vylučuje vlivy průvzdušnosti vzorku. Pro porovnání změřených hodnot touto metodou se měření provádí při předem definovaných podmínkách.

Postup podle této metody může platit pro dvě provedení: celé rámy oken a dveří (viz obr. 2) nebo pro sestavení všech profilů včetně sloupků a poutců atd. (viz obr. 3). Pokud celková plocha rámů tvoří méně než 30 % plochy otvoru dělicí stěny, provede se sestava dvou nebo více rámů, aby celková plocha rámů tvořila nejméně 30 % plochy otvoru s doporučenou vzdáleností mezi profily rámů 150 mm (viz obr. 4). Styk rámu s izolačními prvky a styky rámů vzájemně jsou znázorněny na obr. 3 a obr. 4. Zbývající plocha mezi otvorem dělicí stěny a vzorkem se vyplní výplňovým prvkem z tepelněizolačního materiálu o tepelné vodivosti λ ≤ 0,035 W/(m.K).

Součinitel prostupu tepla U_f rámů se vyjadřuje vztahem:

            U_{m, t} A_t Δθ_n – A_fi _Δθ_{s, fi} A_fi

U_f = ––––––––––––––––––––––––                          (7),

                                A_f Δθ_n

kde:

U_{m, t} je naměřený součinitel prostupu tepla výplňového prvku a rámu [W/(m^2.K)]:

                      q_t

U_{m, t} = ––––––––                                                          8),

                    Δθ_n

A_f je plocha rámu; uvažuje se plocha rámu, která je větší ze dvou návrhových viditelných ploch na obou stranách vzorku [m^2];

A_fi je zbývající plocha výplňového prvku (A_fi = A_t – A_f ) [m²];

A_t je návrhová měřicí plocha (součet plochy rámu a plochy výplňového prvku) [m²];

Δθ_n je rozdíl mezi teplotami okolí na každé straně vzorku při zkoušce [K];

A_fi je tepelná propustnost výplňového prvku [W/(m².K)];

Δθ_{s, fi} je rozdíl teplot obou povrchů izolačního (výplňového) prvku [K];

q_t je hustota tepelného toku při měření výplňového prvku a rámu [W/m]:

          Φ_in – Φ_sur – Φ_ed

q_t = –––––––––––––––                                            (9).

                       A_t

Tepelný tok dělicí stěnou Φ_sur a tepelný tok okrajů Φ_ed mezi zkušebním vzorkem a dělicí stěnou se určí podobně – viz vztahy (1) a (2).

Obr. 4: Způsob osazení v otvoru dělicí stěny – varianta kombinace více rámových profilů: 1) výplňový prvek; 2) teplá strana; 3) studená strana; doporučený rozměr; b) hloubka uložení výplňového prvku může být menší než 15 mm jen tevhdy, když návrh nedovoluje 15 mm

Stanovení hodnoty U_f dle ČSN EN ISO 10077-2: Tepelné chování oken, dveří a okenic – Výpočet součinitele prostupu tepla – Část 2: Výpočtová metoda pro rámy

Postup v této normě specifikuje výpočtovou metodu pro stanovení součinitele prostupu tepla rámových profilů U_f a lineárního činitele prostupu tepla ψ vzájemného styku těchto profilů a zasklení nebo neprůsvitných výplní a umožňuje ji uplatnit pro hodnocení tepelného odporu profilů okenic a tepelných vlastností předokenních roletových skříní.

Postup uvádí rovněž kritéria pro validaci výpočtových metod použitých pro stanovení cílové hodnoty. Výpočet je založen na základě dvojrozměrného teplotního pole „metodou sítí“ v souladu s EN ISO 10211-1, kde jsou předepsány další podmínky pro přenosy tepla. Předpokládá se, že podstatný tepelný tok profilem je kolmý k rovině, která je rovnoběžná s vnějšími a vnitřními povrchy, a orientace profilů a vzduchových dutin jsou svislé, a dále, že emisivita povrchů sousedících se vzduchem činí cca 0,9.

Do vybraného charakteristického modelu se namísto zasklení, eventuálně místo neprůsvitné výplně instaluje výplňová deska z izolačního materiálu o tepelné vodivosti λ ≤ 0,035 W/(m.K);tato deska se vkládá do rámu s vůlí b₁, ne méně než 5 mm, a s hloubkou uložení b₂ nepřesahující 15 mm. Viditelná délka desky je nejméně 190 mm a tloušťka desky d musí být stejná jako tloušťka zasklení nebo neprůsvitné výplně použitá původně (viz obr. 5). Charakteristický model rámu musí obsahovat všechny materiály, které byly použity při výrobě okna kromě zasklení nebo neprůsvitné výplně, která je nahrazená výplňovým prvkem.

Tepelná propustnost, L_f^2D posouzeného detailu řezu znázorněného na obr. 5, který se skládá z rámu a izolační desky, se stanovuje výpočtem dvourozměrného teplotního pole.

Součinitel prostupu tepla rámu, U_f se pak vypočítá ze vztahu:

         L_f ^2D – U_p b_p

U_f = ––––––––––––                                        (10),

                 b_f

kde:

U_f je součinitel prostupu tepla profilu rámu

[W/(m².K)];

L_f^2D je tepelná propustnost celého řezu

[W/(m.K)];

U_p je součinitel prostupu tepla středové části plochy izolační desky [W/(m².K)];

b_f je návrhová šířka profilu rámu [m];

b_p je viditelná šířka desky [m].

Obr. 5: Řez posouzeným profilem s vloženou izolační deskou

Hodnota L_f^2D se vypočítá z podílu celkového tepelného toku charakteristického modelu vztaženého na 1 m výšky tohoto modelu a rozdílem teplot vzduchu na obou stranách (viz EN ISO 10211-1).

Poznámka: S ohledem na požadavek uplatnění metody dvojrozměrného teplotního pole na provedení jednotlivých částí posouzeného detailu okenních a dveřních profilů v pravoúhlé souřadnici může dojít k chybám. Tyto chyby jsou způsobeny nahrazením skutečných tvarů komponentů okenního nebo dveřního systému obdélníky. Dále dosazené neodpovídající ekvivalentní tepelné vodivosti vzduchových dutin vzhledem k střední teplotě dutiny a emisivitám obou povrchů dutiny mohou také ovlivnit výsledek výpočtu; toto zvlášť platí při stanovení vnitřní povrchové teploty profilů a jejich styků při extrémních teplotách vnějšího vzduchu. Toto platí také při dosazení neskutečných hodnot tepelné vodivosti dřeva a jiných materiálů.

Stanovení tepelných hodnot izolačních skel (IS) – výpočtová metoda: ČSN EN 673 + A1: Sklo ve stavebnictví – Stanovení součinitele prostupu tepla (hodnota U_g)

Tato metodika stanovuje součinitel prostupu tepla (U_g) pouze středové části zasklení ve svislé poloze. Okrajové vlivy způsobené tepelným mostem distančního rámečku nejsou zde zahrnuty. Dále se neuvažuje přenos tepla vlivem slunečního záření.

Hodnota součinitele prostupu tepla IS U_g se stanoví ze vztahu:

   1               1              1              1

––––– = ––––– + ––––– + –––––                         (11),

U_g             h_e               h_t            h _i

kde:

h_e a h_ije součinitel přestupu tepla na vnější a vnitřní straně;

h_t je celková tepelná propustnost zasklení.

    1         _N   1         _M

––––– = Σ ––––– + Σ d_j r_j                                       (12),

   h_t         ¹    h_s       ¹

kde:

h_s je tepelná propustnost daného meziprostoru vyplněného plynem;

N je počet meziprostorů;

d_j je tloušťka dané vrstvy materiálu;

r_j je měrný tepelný odpor daného materiálu (měrný tepelný odpor sodnovápenatého skla r = 1,0 m.K.W^–1);

M je počet vrstev materiálu.

h_s = h_r + h_g                                                               (13),

kde:

h_r je tepelná propustnost způsobená sáláním;

h_g tepelná propustnost plynu.

Tepelná propustnost způsobená sáláním je dána vztahem:

                   1              1          _–1  3

h_r = 4 σ[––––– + ––––– –1)] T _m                        (14),

                   ε₁              ε₂

kde:

σ je Stefan-Boltzmannova konstanta;

T_m je střední absolutní teplota plynového meziprostoru;

ε₁ a ε₂ korigované emisivity při teplotě T_m.

Tepelná propustnost plynu se vypočítá ze vztahu:

                     λ

h_g = N_u –––––                                                        (15),

                    s

kde:

s je šířka meziprostoru;

λ je tepelná vodivost;

N_u je Nusseltovo číslo.

Při porovnání hodnot U_g různých izolačních skel svisle osazených se uvažuje normalizovaná hodnota h_e = 23 W/(m².K). Pro polohu IS jinou než svislou se uvažují hodnoty h_e podle EN ISO 6946.

Součinitel přestupu tepla na vnitřní straně h_i se vypočítá ze vztahu:

h_i = h_r + h_c                                                            (16),

kde:

h_r je tepelná propustnost způsobená sáláním;

h_r je tepelná propustnost způsobená prouděním (konvekcí).

Tepelná propustnost h_r pro povrchy ze sodnovápenatého skla bez povlaku je 4,4 W/(m².K).

Pro povrchy zasklení s menší emisivitou se h_r stanoví ze vztahu:

           4,4 ε

h_r = –––––––                                                       (17),

          0,837

kde:

ε je korigovaná emisivita povrchu s povlakem (pokovením);

0,837 je korigovaná emisivita sodnovápenatého skla bez povlaku.

Zkušební metoda: ČSN EN 674: “Sklo ve stavebnictví – Metoda chráněné teplé desky – Stanovení součinitele prostupu tepla (hodnota U_g)

Tato norma specifikuje zkušební postup pro stanovení součinitele prostupu tepla zasklení s plochými a paralelními povrchy. Vlivy okrajů zasklení nejsou v tomto postupu zahrnuty. Hodnota součinitele prostupu tepla U_g se stanoví na základě naměřeného tepelného odporu středové části zasklení ve svislé poloze pomocí dvouvzorkového přístroje chráněné teplé desky podle vztahu:

  1                1                 1

––––– = ––––– + R –––––                                  (18),

U_g              h_e            h _i

kde:

R je naměřený tepelný odpor vícenásobného zasklení [m².K/W];

h_e je součinitel přestupu tepla na vnější straně, jehož hodnota činí 23 W/(m².K);

h_i je součinitel přestupu tepla na vnitřní straně, jehož hodnota činí 8 W/(m².K).

Tepelný odpor R vícenásobného zasklení se stanoví z naměřených hodnot podle vztahu:

         2A (T₁ – T₂)

R = –––––––––––––                                          (19),

                    Φ

kde:

Φ je průměrný výkon dodaný do středové části topné jednotky [W];

T₁ je průměrná teplota povrchu na teplé straně vzorku [°C];

T₂ je průměrná teplota povrchu na studené straně vzorku [°C];

A je měřicí plocha [m²].

Zkouška se provádí při průměrné teplotě každého vzorku (10 ± 0,5) °C a průměrném teplotním rozdílu mezi teplým a studeným povrchem vzorků (15 ± 0,5) K.

Tepelné hodnoty IS v závislosti na jeho sklonu, zjištěné v laboratoři

Ve zkušební laboratoři CSI Zlín byly provedeny zkoušky tepelného odporu na vzorku IS o rozměru 800x800 mm pomocí jednovzorkového přístroje chráněné teplé desky podle ISO 8302 ve smyslu ČSN EN 674 v závislosti na jeho poloze. Byly ověřeny následující polohy IS:

a) vodorovná, směr tepelného toku zdola nahoru;

b) vodorovná, směr tepelného toku shora dolů;

c) svislá;

d) poloha ve sklonu 45 °, směr tepelného toku dolů;

e) poloha ve sklonu 45 °, směr tepelného toku nahoru.

Výsledky laboratorního ověření jsou uvedeny v tabulce.

Z praktického hlediska se vyskytují převážně tři možnosti poloh osazení průsvitných a okenních konstrukcí v obvodových stěnách: svislá, vodorovná a šikmápoloha osazení. Z výsledků uvedených v tabulce vyplývá, že z hlediska prostupu tepla je nejpříznivější svislá poloha osazení IS, kde se naměřila hodnota tepelného odporu 0,703 m2.K/W, ze které byla vypočítána hodnota součinitele prostupu tepla U_g₌1,145 W/(m².K). Naopak nejhorší poloha osazení IS je vodorovná při směru tepelného toku zdola nahoru, kde byla naměřena hodnota tepelného odporu 0,410 m2.K/W a z ní vypočítána hodnota U_g = 1,818 W/(m².K).

Z hlediska tepelného odporu rozdíl obou hodnot 0,293 m2.K/W představuje snížení hodnoty o téměř 42 % a z hlediska součinitele prostupu tepla to představuje zvýšení hodnoty o cca 59 %. Při uvažování osazení IS do polohy ve sklonu 45 ° se směrem tepelného toku zdola nahoru (taková poloha se může vyskytovat v praxi) byla naměřena hodnota tepelného odporu 0,472 m².K/W a z ní vypočítána hodnota součinitele prostupu tepla, U_g = 1,634 W/(m².K), která je vyšší než hodnota U_g při poloze svislé o cca 43 %. Nejpříznivější poloha IS ze všech ověřených poloh z hlediska součinitele prostupu tepla je poloha vodorovná směr tepelného toku shora dolů, kde byla naměřena hodnota U_g = 1,049 W/(m².K). Rozšířená nejistota měření tepelného odporu provedeného na deskovém přístroji činí U_R = ± 2,5 %.

obr. archiv autora



Nizar Al-Hajjar (*1951) vystudoval střední školu v Bagdádu, dále ČVUT Praha, Fakultu strojní, obor technika prostředí. Pracuje v Centru stavebního inženýrství, a. s., Praha, pracoviště Zlín, jako vedoucí laboratoře stavební tepelné techniky, manažer kvality ve zkušební laboratoři č. 1007.1. Je členem: Technické a normalizační komise TNK-43: „Tepelná technika“; Evropské komise: Sektorová skupina pro okna a dveře SG06 / WG B při notifikované osobě pro stavební výrobky NB-CPD.

Autor: Nizar Al-Hajjar

Preberanie údajov len zo súhlasom prevádzkovateľa: VAVA SK, s.r.o., Moldavská 8, 040 01 Košice
© 2011 www.katalogokien.sk Všetky práva vyhradené. | Technické riešenie : RED FLOWER s.r.o.